O Smrti
13. 2. 2010
Smrt se chystá na procházku
chce mít chvíli klid,
dneska nechá lidskou chásku
na pár hodin žít.
Při pohledu do zrcadla
popadá ji zlost:
"Nikde kousek masa, sádla,
vždyť jsem samá kost!"
Marně Smrtka rozrušená
tvaruje si vnady:
"Vždyť vypadám jako žena
co se trápí hlady!"
"Úsměv mám jak ze škatulky"
vzdychá slečna zubatá,
"ale místo očí důlky
a ramena? Kostnatá."
"Na mé tělo kostrbaté
málokdo se naláká
poprvé či po stopáté
vždycky svedu Smrťáka."
Už má holka na krajíčku
všechny chlapy proklíná,
žádné zvaní na skleničku
na oběd či do kina.
Rozezleně lebku svraští
bere kosy násadu,
celá vzteklá dveřma praští
a?
jde sekat zahradu.
HAHAHAHA
(anonym, 15. 11. 2010 19:00)